SK Újezd u Brna - Sokol Lanžhot 2:1 (1:0)

24.09.2006

 

Po „menším“ nezdaru v duelu se Sokolem Kostice přivítali fotbalisté SK Újezdu u Brna na domácím stadionu tým Lanžhota. Ani jeden z mančaftů neměl před sedmým kolem příliš důvodů ke spokojenosti – domácí získali v soutěži čtyři body, zatímco soupeř pouze o bod více. Proto určitě nebylo bonmotem, když vedoucí mužstva Urbánek Zdeněk během zdolávání pivních půllitrů prohlásil, že se v zápase bude hrát o šest bodů. Domácí se na utkaní připravili věru poctivě, s výjimkou Maštalíře, který se ovšem kupodivu dožil již dvaceti let.

 

Dorost

V již tradičně slunečném nedělním odpoledni mohli nejprve fanoušci kvalitní kopané shlédnout utkání újezdských dorostenců kouče Josého Řeřichalda s Moutnicemi. Domácí odstartovali zápas ve velkém stylu, když se inspirovali výkonem áčka mužů z Kostic a během několika prvních minut si nejen nenahráli, ale také inkasovali gól. Brazilský kouč Újezdu se tradičně dostal do varu a hřištěm létalo výrazivo známé z filmů jako South Park ad.

 

Kupodivu to přineslo účinek, byť kupříkladu Kamenický Jakub se zdál být zcela paralyzován. Domácí fotbalisté do konce poločasu po umně vypracovaných akcích vstřelili tři branky, z nichž dvě vstřelil Matušina. Bohužel domácí neodcházeli do kabin s dvojbrankovým náskokem, neboť Moutnice nedlouho před poločasem snížily na 3:2.

 

Druhý poločas se nesl ve znamení snahy hostí o vyrovnání. Oba dva týmy měly problémy s řádnou rozehrávkou, nicméně hostům se podařilo využít alespoň jedné z mnoha příležitostí na obou stranách a utkání srovnali na konečných 3:3. Dorostenci neodehráli špatné utkání, ale k dokonalosti měl jejich výkon daleko.

 

A muži

O vrchol odpoledního programu se pochopitelně postaral zelenobílý balet, jak říkají znalci kvalitního sportu místnímu elitnímu výběru mužů. Ti se mohli vůbec poprvé převléknout v nových kabinách, které po několika letech práce vznikly v areálu újezdského stadionu. Kabiny rozhodně neznamenají krok zpátky, nicméně je pravděpodobně projektoval příznivce exhibicionismu. Hráči se totiž převlékají přímo před diváky, což je možná atraktivní, avšak poněkud nepraktické. Některým hráčům, jmenujme například Kubíčka, se však tato novinka líbí.

 

Existence nového areálu se patrně donesla až do Lanžhota, neboť dlouhou cestu vážila zhruba čtyřicítka osob. Jednou z nich byla i fanynka v lidovém kroji.

 

Trenér Nejezchleb Vilém se v novém areálu shledal s většinou hráčů stabilního kádru a další absence Mlatečka ho tak nemusela rmoutit. Vzhledem k drobné porážce v Kosticích bylo nutné poněkud zreorganizovat hru Újezdu. Změny dosáhly kolosálních rozměrů.

 

Kouč se rozhodl dát znovu důvěru v brance Vorlovi a na postech stopera a středního záložníka se prohodili Popelák Radim a Řeřicha Radek. Tým posílil návrat dalšího ztraceného syna, tentokrát Davida Jedličky. Z dovolené přiletěl rovnou do základní sestavy Bezděk, naopak z kádru zmizel Mikojan a z invalidního důchodu se do aktivní služby dosud nevrátil Ryvola Jan. Domácí tak do utkání nastoupili v této sestavě:

 

 

 

Vorel

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jedlička D.

 

Popelák R.

 

Chlubný

 

 

 

 

Semmler

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

J. Popelák

 

Houšť

 

Řeřicha

 

Hudec

 

 

 

 

 

 

 

 

Kubíček

 

 

 

Bezděk

 

Na střídání byli připraveni Maštalíř, Polášek, Smolka, Vichta.  

 

Trenér se tentokrát nevyčerpával ordinováním nějaké zásadní taktiky. Zřejmě si vzpomněl na taktický pokyn v Kosticích, kterým nařizoval hrát prvních dvacet minut opatrně a hlavně vzadu na nulu. Realita více méně odpovídala tomuto přání – po dvaceti minut újezdští prohrávali dva nula. Proto se nyní šlo do utkání s pokynem jediným, totiž vyhrát.

 

Tento pokyn se nám podařilo splnit o něco úspěšněji. První krok podnikli hostující hráči, kteří si neustálým komentováním zákroků rozhodčího vysloužili velmi brzy dvě žluté karty. Zhruba v páté minutě se pak k míči dostal na levé straně vápna soupeře záložník Hudec a pokusil se o střelbu. Ta byla sice zblokována, nicméně hlavní sudí pískl penaltu za šlapák. K té se postavil Bezděk a lišácky proměnil (nebo to tak aspoň docela vypadalo): poslal míč pod břevno do středu branky 1:0. 

 

Bylo by jistě podnětné popisovat podrobně další vývoj prvního poločasu, ale bohužel to není možné. Ne že by snad hra byla nezajímavá, ale utkání úplně roztříštila četná ošetřování. Ta způsobila, že nejvyčerpanějším aktérem utkání byl Urbánek Zdeněk, který - kdo ví proč - zastával funkci maséra. Proto první poločas až na občasné karikatury sprintu v podání Řeřichy více zábavy nepřinesl a do kabin se šlo za stavu 1:0 pro domácí.

 

Druhý poločas měl dle plánů trenéra Nejezchleba znamenat vstřelení druhého gólu a poklidné dohrání utkání. Tak jednoduché to však nebylo. Hosté rozhodně nemínili kapitulovat a dostávali se do jistého tlaku, který však byl podobně bezzubý jako újezdské pokusy. Gólman Vorel se tak držel dobré tradice posledních utkání, při nichž si naši brankáři většinou nesáhli na míč. Diváci mohli sledovat urputné utkání se souboji převážně na středu hřiště.

 

Jeden z nich přinesl domácímu týmu posílení naděje na tři body. Hostující záložník neudržel při souboji s Popelákem Jaroslavem nervy na uzdě a po druhé žluté kartě byl vyloučen. Poté sdělil rozhodčímu několik osobních postřehů týkajících se stylu jeho pískání a kopl míč do pole. Nutno říci, že sudí byl muž se sloní pamětí – všechny výroky si pečlivě zapamatoval a zapsal po utkání do zápisu, který čítal dvě strany. Knižní vydání tohoto díla není vyloučeno.

 

Další zásah do klidného průběhu zápasu přišel čtvrt hodiny před koncem a tentokrát to již nebyl zásah šťastný. Hosté házeli na půlící čáře aut. Míč netrefil David Jedlička a lanžhotský útočník se řítil z úhlu na Vorla. Svoji šanci prudkou ranou, která se otřela o tyč, využil a vyrovnal na 1:1. 

 

Nyní bylo na domácích, aby znovu uchopili to pověstné kormidlo vývoje utkání. Po několika neúspěšných pokusech se v dobrém světle ukázal střídající Polášek. Jal se exekuce přímého kopu z levé strany a krásně kopnutý přímák donesl na zubech do branky „kanonýr ze čtyřiceti (centimetrů)“ Řeřicha Radek. Ten si ze souboje odnesl mimo první branku za A tým po několika desítkách let také tržnou ránu v ústech. Každopádně stav zněl 2:1.

 

Do konce utkání zbývalo pět minut a lavička se předháněla v radách typu: „Kopejte to do p***“ nebo neméně konstruktivní: „Kopejte to do ho***. Tyto rady si zvláště pečlivě vzal k srdci Popelák Jaroslav. Popadl míč a podržel jej tak dlouho, až mu jej soupeř vypíchl přímo do brejku na Vorlovu bránu. Naštěstí se domácí gólman zaskvěl a nechal se trefit.

 

Spoušť, která se po tomto kiksu odehrála na střídačce, se již stala legendou. Prezident klubu Mžik Miroslav málem prokousl zábradlí a nešťastného hráče v rekordně krátkém čase pojmenoval pozoruhodným množstvím jmen; většinou šlo o názvy pohlavních orgánů. To střídající hráče a fanoušky u střídaček rozesmálo, na rozdíl od trenéra Nejezchleba, který byl rovněž zralý na několik litrů tvrdého alkoholu. Další kiks už si domácí nedovolili a utkání tak skončilo vítězstvím týmu SK Újezd u Brna v poměru 2:1.

 

Zelenobílý balet se po tomto důležitém vítězství posunul na jedenácté místo v tabulce s atraktivním skóre 6:13. V osmém kole přivítá tým Újezdu znovu na domácím hřišti lídra tabulky ze Slavoje Rohatec.

 

Na závěr dvě zprávy z pondělního dění:

1)      kapitán mužstva Radim Popelák se stal otcem, narodila se mu dcera Klára 

2)      alkoholik mužstva Radek Řeřicha splnil doktorskou zkoušku a po odevzdání disertační práce se bude jmenovat mgr.Radek Řeřicha, Ph.D.