Po první prohře na jaře v minulém kole s lídrem soutěže z Pohořelic jsme cestovali na půdu posledního týmu tabulky. Kvůli karetnímu trestu nám chyběl produktivní Lidmila, na jehož místo jsme se rozhodli dát mladého Vykoukala, aby sbíral zkušenosti. Alespoň na lavičku jako podpora se již dostali rekonvalescenti Malíř a Michálek. V úvodu utkání měli domácí náznak nějakého tlaku, ale ten byl neefektivní. My jsme využívali křídelní prostory, do kterých jsme se dostávali kombinací a dlouhými míči. Višňové pouze nakopávalo, každý útok první půli byl založen nákopem od obránců dopředu, kde jsme si to sbírali. První půli jsme se dostali do šancí, z jedné jsme vytěžili gól, Michal Horáček tvrdou ranou prostřelil domácího gološa. Ivo Urban se dobře prokličkoval až málem do zakončení, Čápovi odskočil míč, když jej domácí stoper podskočil a náš hráč byl sám před gološem, Kotouček šel sám na brankáře, ten jej ovšem skvěle vychytal. V záplavu našich šancí z ničeho nic Višňové trefilo tyčku, přiletěl centr ze strany a domácí hráč míč trefil a otřel jej z venku o tyč. To byla jejich největší šance za celý zápas, zbytek prvního poločasu jsme naprosto bezproblémově kontrolovali. Do druhé půle nás asi domácí chtěli zatlačit, ale to se jim nepovedlo a šance jsme si opět dokázali vytvářet. Kotouček neměl střelecké obutí a obávám se, že kdyby v bráně domácích stála popelnice, tak ji trefí, protože se Eda dostal ještě do dalších tutovek, které bohužel neproměnil. Uklidňující gól střílíme v 66. minutě. Patrik Bednář se ukopl a nádherným pasem na 35 metrů našel Ivo Urbana, ten se dostal za obránce a tváři v tvář gološovi místo střely volil přihrávku, ke které dobelhal spasitel Filip Čáp. Krásný fotbalový moment. Domácí již vrhli vše do útoku a nám se ještě pár šancí naskytlo, skóre zůstalo 2:0.